Slunéčkův blog Bloguje.cz http://www.bloguje.cz/
Toto je zdroj formátovaný jako XML ATOM. Můžete si jej vložit do čtečky příspěvků, jako je např. RSSPoint
2010-01-31T16:25:45Z Práce šlechtí 2010-01-31T16:08:00Z 2010-01-31T16:08:00Z Už jsou to přesně dva měsíce, co pracuju. A první týden uplynul od chvíle, kdy jsem začala pracovat samostatně.. slunecko http://slunecko.bloguje.cz/ lencza15@seznam.cz --- nezadáno --- Už jsou to přesně dva měsíce, co pracuju. A první týden uplynul od chvíle, kdy jsem začala pracovat samostatně.A co dělám? Testuju děti! Měřím jim IQ, nechávám je kreslit pány a stromy a občas i škrtat déčka se dvěma čárkami. Časem se jich budu ptát, jak se jim líbí jejich jméno, případně jestli by chtěly být kolouškem. Nebo lvem. Zatím si s nimi jenom povídám - kam chodí do školy a jak se jim tam líbí, co jim jde a co jim nejde, a co rádi dělají, když mají volno. Povídám si i s jejich rodiči - ptám se na raný vývoj a na současné problémy a co by si tak od naší spolupráce představovali. Spolu se speciálním pedagogem pak v závěru dopoledne zhodnotíme, co bychom rodičům poradili, a jestli dáme, nebo nedáme diagnózu (nedáváme žádné hrozné diagnózy - máme na výběr z dyslexie, dysortografie a dysgrafie, případně ještě ADHD, které ale musí potvrdit i neurolog). No a odpoledne píšem zprávu - já půl, pedagog půl. Baví mě to. Baví mě to dost. Zpočátku - první měsíc - jsem jenom seděla a koukala, jak pracují druzí. Sem tam jsem si zkusila zadat a vyhodnotit nějaký test. Každá z mých kolegyň psycholožek zadává ten samý test trošku jinak (to by měli tvůrci striktních pravidel v manuálu radost, kdyby to věděli), takže jsem si postupně hledala svůj vlastní způsob. A těšila jsem se, až povedu celé vyšetření sama. Ta chvíle přišla druhý týden v lednu. Mohla jsem pracovat sama - pod supervizí. V praxi to znamenalo, že jedna z kolegyň seděla vedle mě a kontrolovala, jestli dělám všechno dobře. A když bylo potřeba, tak něco doplnila. Tahle konstelace mi nebyla moc příjemná a těšila jsem se, až budu moci pracovat úplně sama. A už můžu! Cítím se mnohem uvolněnější, ale na druhou stranu i dost nekompetentní. Jak mám sakra poznat, jestli to dítě je hyperaktivní, nebo prostě jenom trochu neklidné? Děti s diagnózou ADHD jsem za první měsíc své práce viděla celkem dvě. A teď rozhoduju. Ha ha. Dokonce už jsem jednou sebrala odvahu a volala paní učitelce, abych se jí zeptala, co vlastně chce, když děti do poradny posílá. No dělám co můžu. Snažím se číst odborné knížky a vypisovat si z nich to, co považuju za užitečné rady pro rodiče. Nebo i pro učitele (i když učitelé se prý do poradny přijdou poradit jen výjimečně). Přesvědčuju sama sebe, že není blbé chodit se na všechno ptát zkušených kolegyň, a chvílemi se mi i daří tomu věřit. A těším se, až taky jednou budu zkušená. http://slunecko.bloguje.cz/833277_item.php Město, kde žiju 2010-01-12T17:41:00Z 2010-01-12T17:41:00Z Aneb co se mi líbí na Mladé Boleslavi a co mě na ní štve.. slunecko http://slunecko.bloguje.cz/ lencza15@seznam.cz --- nezadáno --- Aneb co se mi líbí na Mladé Boleslavi a co mě na ní štve.Líbí se mi, že je malá. Teď by mě stálí obyvatelé asi hnali, ale pro mě je po Praze a Brnu Boleslav prostě malá a jsem za to ráda. Dojít pěkně pěšky do práce, a i na nákup do centra, když na to přijde, to v předchozích zmiňovaných městech tak snadné nebylo. Štve mě nepřehledný systém MHD. Třeba dneska jsem z města na sídliště jela asi 20 minutovou okružní jízdu. Za dvacet minut bych došla skoro i pěšky. Akorát bych u toho pěkně promrzla. Takže můžu být vlastně ráda, že vůbec něco jelo. Líbí se mi, že má MB dvě prodejny (a zároveň jídelny) zdravé výživy - a to dokonce přímo makrobiotické. Sice vzhledem k jejich vzdálenosti od mé práce nestíhám jít se tam přes poledne najíst, ale však já to nějak vymyslím... Štve mě množství aut v centru. Staroměstské náměstí by bylo moc pěkné, kdyby snad na každém volném kousíčku někdo neparkoval. Co bych ale chtěla, v městě aut, že? Líbí se mi, jak je z MB blízko do přírody. Na jednu stranu Máchův kraj, na druhou stranu Český ráj. A hodinku jízdy autem na sever hory. Už se těším na víkendy, a taky na jaro, až si přivezem kola. Štve mě, že MB je všechno, jen ne kulturní město. Už koncem prosince mi začalo být divné, že nikde nevidím žádné plakáty, které by zvaly na zajímavé koncerty. Po chvíli pátrání na internetu jsem zjistila, že je to tím, že žádné zajímavé koncerty se v MB neodehrávají. O důvod víc, proč si pořídit auto - abychom mohli jezdit za kulturou jinam. Nebo tady rozjet nějaký pořádný klub. Líbí se mi, že je MB tak blízko Praze, že Tomáš může dojíždět do práce. A já to mám blízko k rodičům a za kamarády a na výcvik a i za tou kulturou a za nákupy. Tuhle přijeli naši o víkendu na tři hodinky, jen proto, abychom si zahráli deskovky, a zas jeli. To by se v Brně stát nemohlo. Štve mě, že název města MB nemá žádnou pěknou zkratku, kterou bych byla ochotná používat. Setkala jsem se s označením Bolka, a dokonce ho i párkrát vyslovila, ale spokojit se s ním nehodlám. S Tomem jsme vymysleli "Bolťák" (podle vzoru Liťák), tak uvidíme, jestli se ujme alespoň v naší interní komunikaci. Poslední zmíněný bod mě štve jen trošičku. A ty ostatní "štve mě" (až na kulturu) vlastně taky. Celkově vzato je MB pěkná, dobře umístěná a příjemná. A my s Tomem můžeme pomaličku začít pracovat na tom, abychom si tu našli nějaké kamarády. Protože ať už město vypadá jak chce, nejdůležitější stejně je, aby v něm člověk nebyl sám. http://slunecko.bloguje.cz/830455_item.php Novoroční bilance 2010-01-04T16:47:00Z 2010-01-04T16:47:00Z O minulém Silvestru, v Deštném v Orlických horách, jsme s Tomem vyrazili na krátkou procházku a během ní jsme si povídali o uplynulém roce. Jaký byl, co se podařilo, a co třeba tolik ne. Letos jsme žádnou takovou procházku nestihli, protože jsme trávili většinu Silvestra i Nového roku s Wl a Tomym, a proto si teď dovolím zabilancovat tady.. slunecko http://slunecko.bloguje.cz/ lencza15@seznam.cz --- nezadáno --- O minulém Silvestru, v Deštném v Orlických horách, jsme s Tomem vyrazili na krátkou procházku a během ní jsme si povídali o uplynulém roce. Jaký byl, co se podařilo, a co třeba tolik ne. Letos jsme žádnou takovou procházku nestihli, protože jsme trávili většinu Silvestra i Nového roku s Wl a Tomym, a proto si teď dovolím zabilancovat tady.Rok 2009 byl docela zajímavý rok... jednak poměrně bohatý na změny, jednak hodně pracovní. V jeho první polovině se jednalo zejména o práci studijní. Loni někdy touto dobou jsem usedla v brněnském bytě k počítači, a když jsem od něj začátkem května vstala, nesla jsem si na flashce k vytištění diplomku. Během těch prvních pár měsíců jsem skoro nikde nebyla, a jestli jo, tak si to nepamatuju, protože tématem číslo jedna (ale i dva, tři...) byla opravdu diplomka. Pak jsem se další přibližně měsíc obklopila papíry a knihami, usadila se uprostřed toho všeho nadělení a učila se. 2.6. jsem pak úspěšně obhájila, a 9.6. i odstátnicovala. 9.6. (resp. pár dní poté, když jsem vzpamatovala z postátnicové deprese) mi tedy začaly prázniny. A že jsem si je dopřála dlouhé - až do konce srpna. Koncem června jsme strávili s Tomem jeden propršený, ale jinak super, týden v Hostivicích na našem prvním makrobiotickém kurzu. V polovině července jsme byli na parádních Colours of Ostrava - šlo o ročník, který jsem opravdu užila. Tou dobou se taky Petříčkovi a Markétě narodila Eliška, takže mi bylo čtrnáct dní poté umožněno držet v náručí čtrnáctidenní miminko. O prázdninách jsme stihli ještě dovolenou u pana Šebesty v Pošumaví, a ještě před tím týden hospodaření u dědy a babičky, kteřížto si mezitím užívali návštěvu u příbuzných v druhé části republiky. A 1.9. jsem začala. Začala jsem si naplno hledat práci. V poměrně krátké době se vyrojilo několik zajímavých možností, byť žádná z nich nebyla v Brně. Tedy jedna vlastně ano - u Brna, ale šlo o pozici školního psychologa, na kterou myslím nemám povahu... Koncem září jsem vstoupila do psychoterapeutického výcviku, a zároveň jsem se intenzivně rozhodovala - Praha, Brno, nebo Teplice? Nebo snad Litoměřice? Shodou okolností nakonec zvítězila Mladá Boleslav. Tedy ona zvítězila Praha, ale ukázalo se, že šlo jen o přestupní stanici, z níž jsem byla přesměrována sem do MB. A ráda. Takže jsme se v listopadu stěhovali. Brno je pro mě pořád nejlepší město, ale MB taky není špatná - je malá a klidná a nabízí pěkné okolí k jarním, letním, podzimním, a ostatně i zimním výletům (například 1.1. jsme byli na Bezdězu). Bydlíme v 2 plus 1, takže jsme si polepšili i co se týče bytového prostoru. A já tady od 1.12. pracuju. (T. pracuje od 1.1. v Praze, to už je ale zpráva, která bude patřit do bilance za letošní rok.) Snad jsem vybrala to nejdůležitější. Je sranda, jak některé věci člověka hned napadají, zatímco na jiné už skoro zapomněl. Ale celkově vzato - musím říct, že jsem s rokem 2009 spokojená. http://slunecko.bloguje.cz/829275_item.php Proč už jsem dlouho nic nenapsala, a proč bych zase psát chtěla 2009-12-31T09:18:00Z 2009-12-31T09:18:00Z Odpověď na otázky naznačené v názvu není zatím zcela jasná ani mně, nicméně doufám, že ji v následujících řádcích objevím.. slunecko http://slunecko.bloguje.cz/ lencza15@seznam.cz --- nezadáno --- Odpověď na otázky naznačené v názvu není zatím zcela jasná ani mně, nicméně doufám, že ji v následujících řádcích objevím.Už fakt dlouho jsem neměla potřebu si tu "ublognout". Nebo i občas měla, ale zas jsem nevěděla, jak po té dlouhé pauze navázat a o čem vlastně psát. Přiznám se, že jsem přemýšlela i o založení nového blogu. Takového, o kterém by nevěděl nikdo z mých kamarádů - to bych potom totiž mohla psát mnohem volněji o víc věcech, třeba i o těch kamarádech. Ale pak mi došlo, že na to nemám. Já mám totiž takovou podivnou zábranu psát o druhých lidech něco nelichotivého - něco, co bych před nimi neřekla. Objevila se tahle zábrana až v poslední době, dokonce jsem i uvažovala, že bych o druhých lidech v jejich nepřítomnosti vůbec nemluvila! Jasně, takové ty věcné informace, jako "psala mi Naďa, že se mají fajn a že byli tam a tam" jsou v pohodě, mám na mysli spíš věci negativní, možná by se dalo říct pomluvy. Ale pravdivé pomluvy. Z mého pohledu pravdivé pomluvy. To zatím úplně nedokážu, ale nějak mi přijde, že na blogu, černé na bílém, jsou tyhle "pomluvy" ještě o něco pomlouvavější než jen vyslovené. A o čem teda psát, když ne o lidech? Třeba o práci, ale o té se mi psát jednak moc nechce, jednak bych ani moc neměla. Zbývají tedy už jen moje zážitky, úvahy, pocity, něco jako můj vnitřní (a jen částečně vnější) svět. Když napíšu, co cítím k druhému člověku, nebo ohledně jeho chování - je to pomluva? Já myslím že ne. Taky bych mohla brát blog jako svým způsobem samomluvu, něco jako deníček. Ale na to je tenhle blog příliš veřejný a ví o něm příliš velké množství mně známých lidí... a navíc já mám i obyčejný papírový deníček a občas si v něm opravdu samomluvím. Vzhledem ke všem těm předcházejícím úvahám jsem už pár měsíců nic nenapsala. Do určité míry jsem si asi potřebu něco vymyslet/něčeho si všimnout -> zajímavě to zformulovat -> zveřejnit to kompenzovala ve Facebookových statusech. Ty už mě ale poslední dobou nějak neba (psát, číst mě je baví pořád), a myšlenky na blog naopak zhoustly. Tak já to teda ještě zkusím. A začnu třeba pěkně originálně novoroční bilancí. http://slunecko.bloguje.cz/828522_item.php Čórkař 2009-09-01T16:07:00Z 2009-09-01T16:07:00Z Vždycky jsem si myslela, že když někdo něco ukradne nebo ukrást chce, udělá to nenápadně. Dnes jsem se přesvědčila, že ne.. slunecko http://slunecko.bloguje.cz/ lencza15@seznam.cz --- nezadáno --- Vždycky jsem si myslela, že když někdo něco ukradne nebo ukrást chce, udělá to nenápadně. Dnes jsem se přesvědčila, že ne.Po delší době jsem se dnes konečně odhodlala zajít do své oblíbené optiky pro nové čočky a taky nechat si utáhnout šroubky v brýlích, protože Tomovi se nelíbí, když na něj koukám přes horní obroučku (v důsledku toho, že mi brýle sjíždějí po nose). Optika je to malá a moc příjemná, pan prodavač ochotný a milý. Většinou zastávka tak na minutku na dvě, víc ne. Ne ale dneska. Když jsme (šel se mnou i Tom) do obchůdku vstoupili, už v něm jeden zákazník - muž - byl, a vybíral si sluneční brýle. Pan prodavač postával kousek od něj, jen se díval, a mlčel. Zeptal se, co chci, a potom nás poprosil, ať se na chvíli posadíme. Posadili jsme se... Ozval se zvuk padajících brýlí, to pán jedny shodil na zem. Prodavač je sebral a vrátil zpátky, pán se několikrát omluvil. Po chvilce ticha ozval prodavač: "Můžu vám nějak poradit?" "Chci koupit bráchovi sluneční brýle k narozeninám" na to pán. "To chce ale vyzkoušet," opáčil prodavač. "Já už jsem mu jedny kupoval, on má stejnou hlavu jako já," odpověděl pán. Zase bylo chvíli ticho. Pán už mi začal připadat trochu podezřelý. Mluvil tak nějak buransky... byl minimálně tak trochu jednodušší... takoví lidé si sluneční brýle v optikách běžně nekupují. Natož jako dárek bratrovi k narozeninám. Pán ukázal na jedny brýle, a dal najevo, že třeba tyhle by se mu líbily. Prodavač ho upozornil, že jsou dámské. Na to pán: "Dneska už je to tak nějak univerzální, ne?" Prodavač: "No, ale tyhle jsou spíš dámské." Pán (trochu popuzeně): "Každej má svuj styl, ne?" Ticho. Pán se pořád procházel kolem řad vystavených brýlí. Prodavač pořád postával kousek od něj. Potom pán upozornil prodavače: "Máte tady zákazníky." Prodavač: "To je v pořádku." Ticho. Už nám bylo jasné, že pán není zákazník. Přemýšlela jsem, jak dlouho ještě vydrží. Dlouho naštěstí nevydržel. "Vy u mě stojíte tak blízko, jak kdybych se vám líbil," pronesl po chvíli nakvašeně. "Takhle si tady nic nevyberu!" To už dodal skoro naštvaně, a konečně odešel. Všichni tři, já, Tom i prodavač, jsme se ulehčeně zasmáli. Takovéhle scény se pravděpodobně odehrávají denně. Pan prodavač už je v nich nejspíš zkušeným rutinérem. Ale pro mě šlo o nový, a vlastně trochu šokující, zážitek. To si ten pán opravdu myslel, že se chová nenápadně?! http://slunecko.bloguje.cz/807522_item.php Návrat z dovolené 2009-08-27T17:18:00Z 2009-08-27T17:18:00Z ... je na čase začít hledat práci.. slunecko http://slunecko.bloguje.cz/ lencza15@seznam.cz --- nezadáno --- ... je na čase začít hledat práci.Ani se moc nestydím, že jsem si až do teď užívala volna a nicnedělání. Obstojně jsem si totiž odpočinula, jak usuzuji z toho, že se na kolotoč spojený s hledáním práce i docela těším. Jakou práci si přesně budu hledat, na to se mě, prosím, opravdu neptejte, protože sama moc nevím :) Ale to se nějak vyvrbí... Prázdniny stály za to. Odpočinek postupně gradoval až do minulého týdne, který jsme s Tomem strávili v pošumaví - ve vsi Zdíkov v penzionu U Šebestů. Bylo moc příjemné, že jsme se nemuseli starat o jídlo - majitel penzionu totiž jako jeden z mála v republice nabízí i makrobiotickou polopenzi! O co méně jsme vařili, o to víc jsme makali (tedy relativně, vzhledem k naší ne zrovna skvělé kondici jsme předvedli opravdu dobrý výkon, o pár let dříve bychom se nad ním ale nejspíš ušklíbli). Není nad tu parádní únavu, kdy člověk po celém dni stráveném chozením po zalesněných kopcích, loukách, případně malebných podhorských městečkách večer zalehne do postele a nemá sílu pomalu ani otáčet stránky odpočinkového "holčičího" časopisu, natož dělat něco fyzicky či psychicky náročnějšího. Inu, ale jsme zpět v Brně... a já uklízím. Vrhla jsem se na kompletní přerovnání skříně s oblečením, odstranění přebytečných krámů z předsíně, a podobné lahůdky. Tak nějak cítím, že na práci (spojenou s hledáním práce) potřebuju kolem sebe čisto a útulno. Podobně jsem začínala v lednu, po příjezdu ze Silvestra, než jsem se naplno vrhla do psaní diplomky. A osvědčio se. Doufám, že úklid pomůže i tentokrát... :) http://slunecko.bloguje.cz/806726_item.php Promoce 2009-07-14T22:14:00Z 2009-07-14T22:14:00Z ... mají smysl. Pěkně studium uzavřou a zarámují. Nevím, proč jsem o nich kdy pochybovala. Možná o těch bakalářských - ale magisterské pro mě byly fakt důležité a navíc se myslím celkově vydařily.. slunecko http://slunecko.bloguje.cz/ lencza15@seznam.cz --- nezadáno --- ... mají smysl. Pěkně studium uzavřou a zarámují. Nevím, proč jsem o nich kdy pochybovala. Možná o těch bakalářských - ale magisterské pro mě byly fakt důležité a navíc se myslím celkově vydařily.My psychologové jsme šli dnes až poslední - ve tři hodiny. Během dne se tudíž nekonalo žádné brzké vstávání, spěchání či stresování, a děda s babičkou stihli cestou do Brna přejet v podstatě celou republiku. Nechápu, jak je možné, že na cizích promocích bývám dojatá, a na té vlastní ne (přestože jsem tak trochu chtěla a těšila se na to). Ale dnes se mnou fanfáry ani hymna, které většinou spolehlivě zabírají, nic nedělaly. Spíš jsem měla tendenci ksichtit se na mamku, upozorňovat ji, aby probudila dědu, který při projevu pana děkana (projevu hemžícím se cizími slovy či statistickými termíny, jak jinak :) začínal klimbat, a bavit se svéráznými způsoby, kterými se jednotliví spolužáci zhostili svého úkolu slavnostně pronést "zavazuji se a slibuji". Při přebírání diplomu jsem řešila otázku, co dělat v tom asi dvaceti (nebo deseti? nebo jen pěti?) vteřinovém momentě, kdy hraje fanfára a já stojím před panem děkanem a čekám. Zkoušela jsem se mu dívat upřeně do očí, ale nevydržela jsem a sjela očima někam tam, kde by žena měla výstřih (on tam měl jakousi medaili se znakem univerzity). No a pak už jen jeden proslov a mohli jsme jít. Hurá, protože v aule bylo dusno a vedro, chudáci babičky, dědečci, ale i maminky, tatínci, partneři, kamarádi, my, co jsme tam museli stát, a chudáci pánové hodnostáři v dlouhých a jistě velmi hřejivých robách. Oběd proběhl bez větších komplikací, akorát děda vynadal babičce, že mu nevybrala jídlo :) Celkově se mi ten den líbil, užila jsem si ho, a už se těším, až bude promovat bráška (někdy na podzim myslím). Jo, a dostala jsem od vedoucího katedry červené tričko s logem FSS, které je jak na mě ušité (asi nás má všechny v oku, haha :) http://slunecko.bloguje.cz/798323_item.php Colours 2009 2009-07-14T09:23:00Z 2009-07-14T09:23:00Z Tak jsme zase - po roční pauze - byli na Colours. Rozhodně nelituju - za sebe musím říct, že jsem si festival letos opravdu užila, snad nejvíc zatím (?) a že už teď mám chuť jet příští rok zas.. slunecko http://slunecko.bloguje.cz/ lencza15@seznam.cz --- nezadáno --- Tak jsme zase - po roční pauze - byli na Colours. Rozhodně nelituju - za sebe musím říct, že jsem si festival letos opravdu užila, snad nejvíc zatím (?) a že už teď mám chuť jet příští rok zas.Do Ostravy jsme vyrazili už ve čtvrtek po poledni, s tím, že v pohodě stihneme první lákavý koncert - Michaela Nymana, od osmi večer. Trochu jsme ale přecenili České dráhy, což jsme si uvědomili velmi záhy, když vlak začal nejprve podezřele často zastavovat, aby potom rychlostí ne o moc vyšší než rychlost chůze doploužil do Přerova, kde jsme měli možnost přestoupit na další rychlík (ano, přesně na ten, co vyrážel z Brna o hodinu později). Z pondělních koncertů už jsme tedy moc neměli, já jsem se navíc ještě na začátek trochu rozčilovala, když jsme se od pořadatelů dozvěděli, že možnost vnášet si do areálu festivalu vlastní jídlo znamená "nějakou tatranku", ale uvařené jídlo v plastové krabičce už ne, protože "krabička by mohla sloužit jako zbraň". Ha ha ha. Chvíli jsem vykřikovala, že Colours už nikdy víc, ale naštěstí jsem se rychle uklidnila a mohla si ty další tři dny opravdu užít. A co jsme teda viděli? No tak například Jamieho Culluma, který byl opravdu super, takový čertík z krabičky nebo kluk z divokých vajec, co chvíli neposeděl a opravdu výborně zpíval. Taky Morcheebu a Jarka Nohavicu, na kterého jsme se mačkali kousek pod pódiem (ale jeho koncert za to stál). V sobotu jsme spoustu času strávili čekáním na představení divadla Sklep, a pak samotným představením, které trvalo přes dvě hodiny... příště už si asi návštěvu divadel na hudebních festivalech rozmyslím, utekly nám kvůli němu minimálně dva lákavé koncerty. No a v neděli jsme viděli výborného Budaře, který má fakt úsměv od jednoho ucha k druhému :), rozčilovali jsme se nad nazvučením ve stanu, kde folková kapela Žamboši vůbec nezněla jako folková kapela (ehm, zvukař nevypadal na typického návštěvníka folkových festivalů, tak asi netušil, jak má taková hudba znít), no a po džembe nářezu Mamady Keita a jeho skupiny jsme se vydali na vlak a zpátky do Brna (tentokrát bez komplikací). Jo, bylo to super. Jako vždy po skončení festivalu mám při listování programem pocit, že jsme toho spoustu nestihli... ale jinak jsme si všechno užili, i s tím jídlem jsme to nějak vyřešili, alkohol jsme skoro nepili, a vůbec nám to nevadilo, i ty davy lidí (letos poprvé vyprodáno) se daly nějak zvládnout... a mám nové náušnice a Tom tričko a korálky. Hmm, a jsem hudebně namlsaná, takže bych ještě letos ráda někam zajela. http://slunecko.bloguje.cz/798203_item.php Otázky od Dewberry a Danky 2009-07-01T09:38:00Z 2009-07-01T09:38:00Z Už jsem opravdu hodně dlouho nic nenapsala... proč, to se dozvíte v odpovědi na otázku č. 1 (nicméně dozvíte se jenom tolik, kolik sama vím, a musím říct, že o skutečném důvodu i já sama jenom spekuluju :). slunecko http://slunecko.bloguje.cz/ lencza15@seznam.cz --- nezadáno --- Už jsem opravdu hodně dlouho nic nenapsala... proč, to se dozvíte v odpovědi na otázku č. 1 (nicméně dozvíte se jenom tolik, kolik sama vím, a musím říct, že o skutečném důvodu i já sama jenom spekuluju :)A protože mi přijde škoda nechat svůj blog ležet ladem, začínám znovu, a rovnou odpovědí na pět otázek od Dewberry Jde o klasickou řetězovku, kdyby někdo chtěl, nechť se přihlásí o pět otázek, prostřednictvím kterých se já o něm (a třeba i on sám o sobě) něco dozví(m). 1) Proč jsi už skoro dva měsíce nic nenapsala na blog (a na školu se nevymlouvej)? Zapeklitá otázka. Bohužel se ale na tu školu vymluvit musím, protože psaní diplomky bylo určitě jedním ze spouštěcích důvodů. Jednak jsem seděla u počítače a psala od rána do večera (dokonce jsem v té době omezila i aktivitu na svých oblíbených diskuzních fórech!), jednak se mi velmi zúžil okruh aktivit a tím i příděl blogu-hodných zážitků. Teď už je ale diplomka obhájená, státnice složené, a já pořád nepíšu. Možná jsem jen vypadla z rytmu. Přestala se dívat na svět kolem sebe očima blogera, přestala si v duchu formulovat postřehy a prožitky do podoby uveřejnitelných vět. Nicméně skončit nechci. Jedu dál! :) 2) Víno červené nebo bílé (vím, že jako makrobiotik piješ velmi umírněně, ale i tak máš jistě preference)? Když se řekne víno, představím si červené víno. Bílé jako by pro mě bylo vínem o něco méně. A červené taky většinou piju, i když občas si dám z praktických důvodů bílé (po kterém nemám modro-černé rty a jazyk a nemusím každých pět minut kontrolovat, jestli nevypadám jako klaun). 3) Co plánuješ na léto? Pořádně si odpočinout. Začít zase běhat, sportovat, dostat se do kondice (abych zvládla 50 km brněnské podkovy - chůzí, ne během!). Oprášit angličtinu, hlavně tu mluvenou. Jet na Colours do Ostravy. S Tomem na dovolenou někam na hory, nicméně v rámci hranic naší republiky (nejspíš vyhraje Šumava). A pak poooomaloučku začít hledat práci. 4) Zmokla jsi dneska nebo včera na kost? Ne. Mám totiž takový zvyk, že s sebou skoro pořád nosím deštník. Takže když zmoknu, je to maximálně od kolen dolů při lijáku se silným větrem. 5) Co si pamatuješ, že se ti naposledy zdálo? Docela často se mi teď zdává o porodu (kde já jsem v roli rodičky). A po dlouhé době se mi zdálo i pár děsivých snů, ze kterých jsem se probudila s výkřikem, nechce se mi ale psát, o čem byly (stejně si to povětšinou nepamatuju). Otázky od Danky: 1. Plánuješ si život nebo se necháš jen tak "unášet"? To je těžká otázka... Asi spíš plánuju, ale občas se mi plánovat nechce, tak se nechám chvilku unášet, abych nabrala síly na další plánování. 2. Kdybys nestudovala psychologii, je něco jiného, co bys zkusila? Jasně. Já jsem šla na psychologii vlastně dost náhodou :) Původně jsem měla v plánu překladatelství - AJ, FJ. Potom na poslední chvíli vyhrála humanitní environmentalistika na FSS. Vzhledem k tomu ale, že byla magisterská, bylo nutné nejdřív vystudovat nějaké dva obory na bakaláři. A odtud psychologie. Ale jak překladatelství, tak envi by mě lákaly i teď. 3. Pes nebo kočka? (Já opravdu nevím, jestli jsi kočičí nebo psí člověk, je to možný? *údiv*) Pes. Jednoznačně. 4. Byla jsi v poslední době na nějakém filmu, který bys mi mohla doporučit? (Sháním tipy *mrk*) Nebyla :( Já jsem v poslední době nebyla na žádném filmu... nevím, jak je to možné, a ráda bych to napravila. Nemáš nějaké tipy? ;) (Chtěla bych vidět Coco Chanel... a jinak nevím, jsem i dost mimo obraz co se premiér týče.) 5. Děláš si "stupidní kvízy na Facebooku"? Občas. Ale už mnohem méně než dřív. Většinou začnu tím, že si jeden - dva - tři udělám. A potom mě některá zcela nesmyslná otázka s větším než tolerovatelným počtem pravopisných chyb (záměrných či nezáměrných, to je fuk) vytočí natolik, že si uvědomím, jak moc je ten test stupidní a naštvaná sama na sebe přestanu. Jo, a zásadně nepublikuju výsledky, až na výjimky (zajímavý, vtipný nebo jinak pozoruhodný výsledek - tak jeden z dvaceti). http://slunecko.bloguje.cz/796011_item.php Odevzdáno 2009-05-06T09:16:00Z 2009-05-06T09:16:00Z Už dva dny. Pocity úlevy nebyly sice nijak bouřlivé, nicméně se dostavily a dostavují ještě i teď, ve vlnách.. slunecko http://slunecko.bloguje.cz/ lencza15@seznam.cz --- nezadáno --- Už dva dny. Pocity úlevy nebyly sice nijak bouřlivé, nicméně se dostavily a dostavují ještě i teď, ve vlnách.Prostě si z ničeho nic uvědomím, že už mám odevzdáno, začnu běhat po bytě a nadšeně to vykřikovat. V přítomnosti cizích lidí se ale většinou krotím. Žádná velká oslava se nicméně nekonala. Tiskli a odevzdávali jsme ve dvou - s Lukášem. Odevzdání proběhlu kapku nestandartně, protože dobrá víla naší katedry - paní sekretářka - byla nemocná a práce měly směřovat přímo do rukou vedoucího. Ten působil poněkud uspěchaně a nervózně, takže na pokusy o jakékoli dotazy reagoval slovy: "položit - nezdržovat - dělat". Po odevzdání jsme vypili pár Richardů ... já jsem nějak zapomněla, že v poslední době moc nepiju, takže se mnou ty tři piva docela zamávaly ... a bylo. Velkou oslavu jsem si vlastně odbyla vloni, když diplomku odevzdála největší část z mých spolužáků. Takže na ni sem -tam nostalgicky vzpomínám. Nyní nastává další fáze - fáze učení. Možná, že během učení už budu mít větší chuť do psaní čehokoli, třeba blogu, ale možná taky, že ne. Každopádně učení bude příjemná změna, a docela se i těším :) http://slunecko.bloguje.cz/785486_item.php